Jdi na obsah Jdi na menu
 


Interview Kamelot Germany

2. 5. 2010

Ahoj, dnes pro vás máme překlad interview s Khanem. Povolení máme přímo od Kamelot Germany.

 

Měla jsem tu čest vyzpovídat Roye Khana 1. dubna před koncertem v Prattelnu.

 

Prosím, mějte na paměti, že tento rozhovor se netýká nového alba. Najdete tu sice pár zmínek o něm, ale ne moc. Mým cílem bylo pokládat otázky, které se neobjevují v každém rozhovoru, takže doufám, že si čtení užijete!

 

Obrazek

 

Nové Album

 

Kamelot Germany: Thomas v jednom interview řekl, že zvuk nového alba je velmi “kameloťácký”, ale že texty jsou mnohem temnější, dokoce více než na albu Ghost Opera. Čím to je, že o temnějších věcech se zajímavěji píše než o pozitivních a povzbuzujících příbězích?

Roy Khan: Má to co dělat s hudbou, která je mnohem melancholičtější a temnější ve svém výrazu. Přesto to ale pořád bude Kamelot, jen témata se tentokrát budou točit kolem sériových vrahů, pekla, selhání… bude to jen trošičku jiné. A někdy věci nevyjdou tak, jak byly plánované, prostě se stanou. Tak my píšeme muziku.

KG: Ale čím jsou tedy temnější témata zajímavější?

 

RK: Opravdu nejsou zajímavější ačkoliv vždycky přišla nějak přirozeně… jde o doplnění atmosféry, která už tam byla.

KG: V čem myslíš, že spočívají hlavní rozdíly mezi novou a přechozími deskami?

RK: Řekl bych, že “The Black Halo” a “Ghost Opera” nejsou příliš daleko od nového alba. Není mezi nimi žádný výrazný rozdíl. Samozřejmě až na ten, že “The Black Halo” je koncepční deskou. Možná hlavní rozdíl, aspoň oproti “Ghost Opera”, spočívá v tom, že tentokrát se objeví několik hostujících umělců. A take tam najdete desetiminutový kus, který si podle mě lidé zamilují.

KG: Na internetu se objevilo interview s Jonem Olivou, kde říká, že se na novém albu objeví také.

RK: Ano, je jedním z nich.

Kamelot obecně


KG: Které písničky Kamelotu nejradši zpíváš? Neříkej všechny, musíš mít nějaké oblíbené!

RK: Zbožňuji naše balady. Má to co dělat i s faktem, že se na pódiu pořádně slyším. Když hrají všechny nástroje, je pro mně někdy opravdu těžké najít se, ale jinak mám opravdu rád všechny songy. Hraní live je úžasným výletem, zvláště teď, když máme tolik alb a můžeme si vybírat, co zahrajeme. Všichni máme rádi všechny písničky. Samozřejmě “March of Mephisto“ je nejoblíbenější. Účast toho davu pod pódiem je skvělá. Mám rád tolik písniček… není jedna, kterou bych mohl vybrat jako tu nej.

KG: A která je pro tebe největší výzvou?

RK: Obecně je pro mě těžší zpívat staré písničky, ale vždy je můžeme dát o něco níž. Stejně jako ostatní mohou naladit své nástroje o něco níž, takže to opravdu není o tom. Balady jsou jednodušší, protože se lépe slyším, ale není to tak, že bych měl problém nějakou píseň zazpívat.

KG: Mám otázku týkající se písničky, kterou jste napsal velmi dávno. Je to „Will You Remember“, jedna z mých nejoblíbenějších balad od Kamelotu a narazila jsem na ni vlastně jen náhodou na japonské verzi “The Fourth Legacy“. Jak je možné, že tak nádherný song nebyl nikdy nahrán ve studiu, ale jen na koncertě jako bonus?

RK: Stalo se to v Německu. Nahráli jsme ho ve velmi malé kavárně ve Wolfsburgu. Vlastně ne přesně ve Wolfsburgu, ale v malém městečku, kde je studio. Skoro nikdo tam nebyl. Nevím proč jsme to nikdy nevzali do studia. Nikdo nás tam neznal, byla to jen taková osobní malá legrace a pak už jsme to tak nechali.

KG: Jen si myslím, že je to velmi neobvyklé koncertovat s písničkou, kterou jste nenahráli ve studiu.

RK: To je...Kamelot je taky neobvyklá skupina.

KG: Na které japonské legendě je založená „Love You To Death“? Můžeš nám říct její jméno?

RK: Vlastně to byl Thomas, kdo ji objevil a dal mi tak nápad pro text. Moc toho o ní nevím. Měla by být slavná, vlastně ani nevím jak slavná je, ani jsem jí nečetl. Thomas mi vysvětlil o čem je a ten příběh je docela jednoduchý.

KG: Kamelot má velmi unikátní styl pokud jde o dění pódiu a oblečení. Máte někoho, kdo rozvíjí a koordinuje tyto detaily nebo o tom rozhodujete sami?

RK: Velkou většinu děláme sami. Měl jsem designéra v Norsku, který samozřejmě měl své názory když jsme vytvářeli novou bundu nebo upravovali věci, které už jsem měl. Ale v podstatě to všechno jsou věci, které jsme si buď vybrali nebo změnili podle vlastních představ.

KG: Tvůj nový kabát vypadá opravdu skvěle.

RK: Díky. Taky se mi líbí.

KG: Jaký je to materiál? Kůže?

RK: Ne, je to… vlastně si nejsem jistý co to je.  Víc jako... nejsem si jistý jak se tomu říká. 

Conception


KG: Jsi pořád v kontaktu s ostatními členy Conception?

RK: Oh ano, neustále. S Tore mluvím každý týden. S ostatními dvěma občas, ale ne tolik.

KG: Conception vystoupila dvakrát nebo třikrát v roce 2005. Jaké jsou v budoucnu šance pro další koncerty?

RK: Zatím jsme nic neplánovali. 

KG: Víš, kdo vlastní práva na alba, když už Noise Records neexistuje?

RK: Teď je vlastní Universal.

Budoucí sólové album


KG: Už nějaký čas přemýšlíš o sólovém albu. Máš už nějaké konkrétní plány a můžeš nám o nich něco říct?

RK: Nebyl čas ani energie. Tím myslím, že produkce, kterou jsme dělali, trvá dlouho a potom je tu také tour, videa, festivaly... Přesto píšu celý čas. Písničky se stohují. Jak vždycky říkám, v určitém bodě to bude muset všechno ven, ale momentálně to pro mě nemá moc smysl.

Ostatní projekty

KG: Pro “Avantasii“ jsi nazpíval vokály k úvodní písni "Twisted Mind“, která byla všude velmi dobře přijata. Jednou jsi řekl, že docela nerad zpíváš pro jiné projekty. Změnil jsi názor?

RK: No, nejprve ze všeho Tobiho známe dost dobře. Nahrávali jsme spolu ve studiu. Tobi je příjemný chlap a Avantasia skvělý projekt. Většinou rád pracuji s lidmi, které znám, a v některých případech je to taková protislužba jako například se Simone, která se objevila na našich albech. Mám to rád, jde jen o to, že jako zpěvák se nechceš příliš mnoha projektů.

KG: Ale dává ti to šanci získat nové publikum.

RK: Jistě, ale problém je v tom, že nemáš kontrolu nad tím, co děláš. Jediné, co máš pod kontrolou je part, který zpíváš, ale zbytek jde mimo tebe.

KG: Co projekt Arména Lucassena Ayreon? Měl na svých albech ty nejlepší zpěváky z nejlepších až na tebe. Jednou jsem četla, že plánoval pro tebe napsat vokály, ale že z toho sešlo. Jestli je to pravda můžeš nám říct, co se stalo?

RK: Měl jsem na tom pracovat ve stejné době jako na Avantasii. Bylo to krátce po našem severoamerickém turné a něco se stalo s mým hlasem, byl úplně v háji. Jen tak tak jsem zvládl nazpívat ten part pro Avantasii, ale když jsem chtěl začít pracovat na Ayreonu, bylo to ještě horší. A tak jsem musel Arjenovi říct, že to nepůjde. Tak jsem mu řekl: „Promiň, mám problémy s hlasem.“ Musel jsem si ho šetřit, myslím pro nadcházející Japonské turné nebo něco takového. Prostě jsem musel říct ne.

KG: Možná s ním budeš moct pracovat v budoucnu?

RK: Myslím, že byl trochu zklamaný, že jsem udělal Avantasii. Mohl si myslet, že jsem chtěl nazpívat Avantasii a nechtěl ve stejnou dobu pracovat i na Ayreonu, ale to nebyl ten případ. Můj hlas byl v té době opravdu, ale opravdu v háji a já musel myslet na koncerty, které nás čekaly.

Na turné

KG: Jak se připravuješ před koncertem? Co děláš “na zahřátí“? Máš nějaký specifický rituál?

RK: Jednu věc dělám, strávím hodně času ve sprše. To proto abych zahřál celé tělo a taky je tam hodně vlhký vzduch, což je dobře. Před koncertem dělám to normální, trochu se procvičím a zatlačím na hlas a prostě se snažím být opravdu rozehřátý než vykročím na jeviště. A je dobré pít hodně vody.

Doma před představením rád hraju na klarinet. Je to dobré na hlas. Ne moc lidí to ví, ale je to opravdu dobré, protože vytváří takový tlak na hlasivky. Můžeš taky použít brčko a foukat do láhve z půlky naplněné vodou nebo čímkoliv. Má to stejný efekt, ale je to trochu nuda.

KG: Co rád děláš, když máš volno nebo nějaký čas navíc mezi koncerty?

RK: Jdu zpátky domů.

KG: Vždycky?

RK: Většinou. Teda, pokud jsem v Evropě. Když jsem na turné v Americe, tak se jen tak flákám po hotelu nebo jdu do zábavního parku, do nákupního centra nebo třeba do kina, záleží na tom, kde jsme. Často máme volné dny, když jsme někde mimo město, kde je jen hotel a nějaký obchod nebo něco takového. Během turné hodně čtu. Ale to i když nemám volný den. Třeba teď, kdybychom nedělali zrovna tohle, seděl bych na hotelu a četl.


KG: Tak to se omlouvám.
Anne-Catrin byla hostující zpěvačkou ne "Ghost Opera" turné a mně se opravdu líbila ta chemie na pódiu mezi vámi. Teď máte novou zpěvačku, už víš jestli s vámi Elize bude zpívat jen na evropském turné nebo plánujete i něco do budoucna?

RK: Mohli bychom ji vzít i do Ameriky. Anne-Catrin teď vlastně bydlí v USA.

KG: V Los Angeles.

RK: Jo. Odvedla skvělou práci během těch koncertů s námi, ale je to hlavně o změně. Různí lidé mohou dělat různé věci, a změna lidí, s kterými pracujeme, je pro publikum takové oživení naší show.

KG: Je zajímavé sledovat jak se Elize na jevišti vyvíjí od jednoho koncertu k druhému, hlavně v "The Haunting".

RK: Show se vždycky vyvíjí během turné, a zvlášť s novými lidmi. Pro novou osobu je to velmi složité, hlavně když víš, co dělala Simone a vidíš ty klipy na YouTube. Buď můžeš kopírovat, co už tu bylo, můžeš zkusit něco vlastního, a nebo to můžeš spojit. Vždycky dáváme lidem prostor zkusit to po jejich. A když to nefunguje, tak se snažíme poskytnout nějaké pokyny, jak by to asi mělo vypadat.

Funguje to velmi dobře. Máme Elize a Jakea, oba z kapely Amaranthe.

KG: Přemýšlela jsem, kdo to byl, protože jen Elize byla představena jako hostující zpěvačka.

RK: Oba zpívají v Amaranthe. Opravdu super kapela.

KG: Ještě jsem je neslyšela, ale zaznamenala jsem spoustu skvělých hodnocení. Musím to říct, Adagio jsou skvělí jako předkapela, ale ráda bych viděla obě skupiny.

RK: Thom a já máme opravdu rádi Amaranthe, takže už se těšíme až je uvidíme na živo. Adagio je taky cool kapela se super lidmi. Tentokrát odvedli úžasnou práci.

KG: Jak Kamelot vybírá předkapely? Rozhoduje o tom vydavatelství nebo to záleží výhradně na skupině?

RK: No, ve finále je to naše rozhodnutí pokud se chceme zapojit, ale samozřejmě, že vydavatelství dává návrhy. Opravdu úplně nevíme, kde vytáhnout lidi, a tak to konzultujeme s lidmi v branži. Samozřejmě občas to je tak, že jsou to naši přátelé nebo tu skupinu máme rádi, a tak se jich zeptáme.

KG: Často mám na koncertech pocit, že to rozhodnutí vyšlo čistě z vydavatelství. Zvláště když k sobě skupiny vůbec nepasují. Takhle je to mnohem lepší.

RK: Doufejme.

Rodina

KG: Napsal jsi píseň "Anthem" pro svého syna pár týdnů před jeho narozením. Od té doby už nějaký čas uběhl. Tak jaké to je být otcem?

RK: Je to peklo.

KG: (smích)


RK: Ne, ne. Samozřejmě stojí to hodně energie, ale je to velmi pěkné. Teď už jsi nedokážu představit život bez něj. Je to skvělé. Nejhorší je asi to, že už nemůžeš spát tak, jak jsi byl zvyklý. To je dost těžké. Vstává kolem půl šesté a normálně, když jsem doma, musím vstávat taky. Ale člověk si zvykne.

KG: Ovlivnilo to tvé psaní?

RK: Ne... teda až na tu jednu písničku samozřejmě, ale kromě té vůbec ne.

KG: Jak se srovnáváš s tím, že trávíš spoustu času pryč na turné?

RK: Jak už jsem řekl, snažím se dostat domů, když máme volno. Už to tak děláme nějaký ten pátek, zvykneš si. A když máš rodinu, tak je to jako jet na prázdniny. Když jsme na turné, můžeme spát jak dlouho chceme a v podstatě je tam jen ta hodinka a půl v noci, kdy musíme něco dělat. Máme kolem sebe lidi, co dělají všechno za nás. Nemůžu říct, že je to nějaká náročná práce. Přesto všechno to cestování je docela fuška.

Musím být hodně opatrný na svůj hlas, takže se snažím po koncertech s lidmi moc nemluvit, což je pro ně často těžké pochopit. Například v Londýně to bylo velmi, velmi špatné. Objevilo se tam spoustu lidí, které jsem už pěkně dlouho neviděl a musel jsem s nimi mluvit, ale zároveň jsem věděl, že moje hlasivky si opravdu potřebují odpočinout. Vždycky jde o rovnováhu mezi tím, jak se starat o hlas a jak uspokojit lidi, kteří jsou tím důvodem, proč tohle děláme. Každý cítí, že by měl dostat svůj podíl a pro lidi je těžké rozumět tomu, že s nimi nemůžu venku strávit 2 minuty. Když je tam 30 lidí a každý chce ty své 2 minuty, pro mě to znamená hodinu mluvit v tom studeném vzduchu, kde bych neměl mluvit vůbec.

Koneckonců cítím určitou zodpovědnost za to, že můj hlas bude připraven pro další show.

Začátky

KG: Kdy jsi začal zpívat a kdy ses rozhodl, že to chceš zkusit profesionálně?

RK: No, vždycky jsem měl rád zpívání ve sprše. Vlastně jsem byl objeven ve sprše na škole. Zpíval jsem, co to bylo, zpíval jsem tohle… byl to heart-song – “Alone“. Zpíval jsem to ve sprše a jeden kluk mě slyšel. No a ten měl bratra nebo koho, který měl skupinu. Zeptal se mě, jestli bych nechtěl zpívat s nimi a to bylo poprvé, co jsem to zkoušel. Bylo mi 17 nebo tak. Potom se mě zeptala jiná skupina, trochu větší, a s nimi jsem zpíval tak rok. Byla to variace asi top 40 skupin. A potom jsem se dostal ke klukům z Conception.

KG: A kdy jsi zjistil, že to není jen koníček, ale že to bude tvoje práce?

 RK: Někdy s Conception. Pochopil jsem, že je to něco, v čem jsem docela dobrý, něco, co jsem chtěl dělat. Ovšem nemůžu si vzpomenou, kdy přesně.

KG: Jak reagovala rodina na tvoje rozhodnutí zpívat v metalové kapele místo pokračování v operním zpěvu?

RK: Moje máma i táta ze mně chtěli mít právníka nebo doktora nebo něco takového, takže nebyli příliš nadšení. Nebyli nadšení ani z toho, že jsem chtěl zpívat operu. Ze začátku tam podpora byla jen taktak. Přesto musím říct, že mě teď podporují moc a moc, už dlouhou dobu. Teď když vidí, že máme úspěch, a stejně neměli na výběr. Tohle je opravdu to, co jsem vždycky chtěl.

KG: Kdyby hudební kariéra nezafungovala, kde si myslíš, že bys dneska byl?

RK: Myslím, že bych asi něco studoval. Začal jsem se studiem psychologie a práva, taky učitelstvím. A, co to bylo... počítačová věda. Ale vždycky jsem se k tomuhle vracel. Psychologie například, studoval jsem ji déle než rok a potom jsem to vzdal. Ne že by to bylo tak těžké, ale tohle je prostě mnohem větší zábava. Jednoduše miluju muziku, zpívání a koncertování. 

Tak různě

KG: Odkud vlastně pochází tvé příjmení (Khantatat)?

RK: Z Thajska. Můj otec je původem z Thajska.
Srandovní je, že jsem se vlastně měl jmenovat Redfield.

KG: Cože?!

RK: Můj pradědeček byl Američan, z Bostonu. Byl doktorem a odstěhoval se do Thajska,kde pracoval pro královskou rodinu. V té době tam panoval rasismus proti bílým, a tak mu doporučili používat thajské jméno. A odtamtud to přišlo. Vlastně dostal to jméno od krále. No, asi ne osobně od něj, ale mělo to být Redfield. Roy Redfield.
 

KG: Nevíš jestli to něco znamená?

RK: Nejspíš ne, netuším. Vtipné je, že obojí Roy a Khan znamená “král“. To je srandovní.


KG: Tvůj výkon na pódiu je velmi teatrální, vypadá to jako bys během zpívání byl úplně někým jiným. Přemýšlel jsi někdy nad tím, že by ses dal na herectví nebo že bys vzal roli v muzikálu?


RK: Oh, miluju muzikály. Vlastně jsem v Norsku měl hrát Mariuse v Bídnících, ale z toho nakonec sešlo. Museli to zrušit, protože organizátoři nezaplatili licenční poplatky. Musíš zaplatit za práva a oni neměli dost peněz, takže to stopli. Takže jo, přemýšlel jsem o tom. Taky se mě ptali, jestli nechci hrát Hamleta tady v Německu, nevím, co se s tím stalo. Taky dostávám žádosti od kapel, které hrají koncepční, divadelní koncerty, ale na to mám velmi málo času. Čisté hraní je ovšem trošku něco jiného. Nejspíš bych něco mohl zahrát, ale obávám se, že dělat to doopravdy a hlavně dobře obnáší víc než jen to, co předvádím na našich show.

KG: Kdybys dostal nabídku a měl čas, zkusil bys to?


RK: Jo, jak jsem řekl přemýšlel jsem o tom Hamletovi. Mělo to zabrat tolik času, že jsem musel odmítnout. Byli bychom nuceni zrušit letní festivaly, na druhou stranu odměna byla velmi, velmi dobrá. Byl jsem v pokušení přijmout, ale nakonec jsem řekl „Díky, ale ne“.

KG: Každý má o tobě určitý obrázek jako o muzikantovi. Jaký je rozdíl mezi tebou na jevišti a mimo něj?

RK: Nevím. Jsem docela normální mimo pódium. Nevím, možná jsem víc vtipný než na jevišti… teda aspoň si to rád myslím.

KG: Někdy, když čtu recenze na koncerty, lidem připadá, že jsi nafoukaný a arogantní.

RK: Jo – taky už jsem to slyšel. Musíš ale rozlišit muže a charakter.

KG: Je to úplně naopak.

RK: Rád bych si to myslel. Moje nejlepší koncerty jsou ty, kde nemusím vůbec myslet… jen jít s davem. Takže tak nějak nepřemýšlím o tom, jestli působím arogantně

KG: Jmenuj jednu věc, kterou máš na sobě nejraději a kterou naopak na sobě nesnášíš.

RK: Jsem docela neorganizovaný. To je jedna věc, kterou na sobě nemám rád. A dost často chodím pozdě, to je další věc. Ale lidi si zvyknou.

Hm a co mám na sobě rád? Myslím, že velmi dobře pracuji pod tlakem, jako například na konci každé produkce, DVD, videa nebo čehokoli. Když  už jsem v té “zóně“, tak pracuji rychle a soustředěně na celkovém obrazu i na detailech. Myslím, že to je docela dobrý klad.

KG: Blížíme se k poslední otázce. Děláš velkou spoustu rozhovorů, takže se nejspíš často opakuješ. Na kterou otázku odpovídáš nejčastěji?

RK: No, jedna otázka se pořád vrací a to jaké to je pracovat přes Atlantik s americkou skupinou a mnou jako Norem a tak dále. Je to už docela dávno, co jsme s tím začali. Dobře, že ses na to nezeptala!


KG:
Ano, snažila jsem se najít otázky, které se nepoužívají tak často.

Moc ti děkuji za rozhovor!

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpověď

(Kjaernes, 20. 7. 2010 9:01)

To bylo výjimečně. Šlo o to jen sem dát ten rozhovor. Jinak obě dvě správcujem jedné skupině o Kamelotech na FB. Ale když Calwen bude chtít, nebráním ji sem něco přidat.

Éééh

(Kimbbu, 20. 7. 2010 1:15)

Jsem si až dneska řekla, že musím víc psát, takže jsem udělala u sebe novej vzhled aji atd :)) A vy už jste tu teda 2 správkyně nebo to bylo jen výjimečně?

Odpověď

(Kjaernes, 7. 7. 2010 1:43)

Za rozhovor může Calwen (http://ggbteckacalwen.blog.cz/), to ona ho sehnala a celý přeložila, takže velký dík patří jí. :-)
Já si ten čas už nějak dělám a tady, a pomalu i na webech SB, začínám být aktivnější, tak snad to vydrží. :-)

Prostě

(Kimbbu, 3. 7. 2010 10:28)

Krása :))S tím časem je to na štíru, taky se vůbec nedostávám k psaní a to jsem doma už od května ;D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA