Jdi na obsah Jdi na menu
 


Epica

18. 2. 2009

Epica je prvním koncepčním albem Kamelotu. Většina textů vznikla dříve než samotná hudba. Děj je inspirován Goethovým Faustem.

... tolik z Wikipedie

Zapomeňte na rytíře, draky či nějaké padlé anděly, je zde Kamelot a jeho verze léty ověřeného Fausta! Že nezájem? Nudná kravina? Ne v podání Kamelotu! "Come with me my little ones..."

Nechystám se zde rozebírat intelektuální hloubku témata alba, nebo její případné porovnávání s jinými oblíbenějšími tématy. Jsem jen ráda, že Kamelot nevytvořil nějaký příběh o udatném rytíři s neurčitým mindrákem z draků... Ačkoliv jsem schopna uvěřit tomu, že i takové téma by Thomas a Khan dokázali zpoužitelnit.

Jako posluchači máte při tomto albu dvě možnosti, poslechnout si ho bez nějakého hlubšího zamýšlení a vnímat jeho celkovou majestátnost a hudební propracovanost, nebo si seženete texty (není třeba číst Fausta) a budete také vnímat co Khan zpívá. Druhou možnost však doporučuji až po několikanásobném poslechu, poprvé i podruhé je to neuvěřitelně mnoho vjemů najednou. Nakonec to ale opravdu stojí za to. Khan je totiž nejen výjimečný zpěvák, ale také jeden z mála kvalitních metalových textařů vůbec. Právě v koncepčním albu, kde musí texty dávat význam samy o sobě a ještě i být spolu propojeny, se tento talent projevil naplno. Jednoduše Khan zpívá skvěle a hlavně nezpívá kraviny. Ostatní členové kapely mu samozřejmě kvalitně sekundují.

Celé album se nese v trochu orientálním duchu, což u Kamelotu není zase až taková vzácnost. Co ale vzácnost je, je hudební kompaktnost alba. Nejen dějově, ale zejména hudebně na sebe všechny tracky krásně navazují (jeden z nejlepších příkladů je přechod z "Center of the Universe" na "Farewell") buď přímo použitím vhodných přechodů písně do písně nebo vsuvky v podobě předehry, které navíc šikovně dotvářejí příběh. Místy se sice části různých songů podobají, ale tento nedostatek můžeme klidně zakrýt nášivkou "koncepční album".

Co mně osobně vadí je příliš malé množství postav, lépe řečeno to, že Khan zpívá v jedné písničce i dva odlišné charaktery (Ariel a Mephisto). Mění sice trochu hlas, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jiný zpěvák zpívající Mephista by byla lepší volba. Oživením jsou alespoň občasné ženské vokály.

Každý song v Epice má svůj význam a své nezastupitelné místo na albu.

 

Děj uvádí jemně instrumentální Prologue, který spojitě přechází do jedné z největších pecek alba, do rytmicky a melodicky namakaného "Center of the Universe". Po první předehře je zde "The Edge of Paradise" a balada "Wander". Soulad Thomasové kytary a kláves zase jednou dokázal do dnes platící pravidlo u Kamelotu - co album, to krásná balada. Přes děj se můžeme rovnou dále posunout na "A Feast for the Vain", kde si Mephisto a Ariel dobře pokecají a Ariel mu zaslíbí svou duši. Po prochlastané noci s ďáblem následuje další oddychovka "On the Coldest Winter Night", která dá později jméno live DVDéčku. Po tichu zimní noci přichází další vrchol alba "Lost & Damned", hudebně nejzajímavější song celé desky. Zpěv střídá tango hrající akordeon s klavírem. Po nějaké té další předehře a Heleniném vyznání nastupuje song vyvolávající mrazení - "The Morning After (Carry on)" plný zoufalství a smrti. Za určitých okolností krásnější než jakákoliv jejich balada. "Carry on, carry on, just you carry on, till the mourning is over..."
Album oficiálně končí písní "III Ways to Epica", kde ďábel poučuje oba milence:

"When you play with fire
You must anticipate some burns
Chasing for desire ...
It's just a different way to learn "

"You would not feel sadness
If you never tasted joy
That's the curse of humans
Born in passion you destroy "


... avšak tady příběh ještě neskončil ... 

 

 

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Epica

(Kirsti (katka-ladushka.blog.cz), 19. 2. 2009 16:33)

Epica je nádherný album!!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA